Rtěnka podle podtónu pleti, ne podle trendů

Rtěnka sedí tehdy, když má stejný barevný nádech jako pleť: k teplému podtónu teplé odstíny se žlutým či oranžovým základem, ke studenému odstíny s modrým základem. Sezonní barva, která tohle nesplní, může být sebehezčí v pouzdře, a na obličeji přesto vypadá jako cizí prvek. Podtón se na rozdíl od opálení nemění, takže stačí určit ho jednou.

Podtón pleti určuje, která červená je ta vaše

Teplý podtón má nádech žlutý až zlatavý, studený narůžovělý, neutrální stojí mezi nimi a olivový je lehce zelenavě šedý. Orientačně ho ukáže bílý papír přiložený za denního světla k čelisti nebo to, zda na pleti lépe splyne zlatý, či stříbrný šperk. Kdo už má vybraný podklad, má napůl hotovo, protože odstín make-upu se hledá podle stejného podtónu.

U rtěnek se totéž čte z barvy samotné. Každá červená, růžová i hnědá existuje v teplé a studené verzi. Teplá červená se kloní k rajčatové a oranžové, studená k malinové a třešňové. Nejlépe je to vidět, když dvě rtěnky rozetřete vedle sebe na bílý papír – jedna zežloutne, druhá zmodrá.

Tabulka je vodítko, ne zákaz. Považuji ji za užitečnou hlavně u sytých barev, kde je nesoulad vidět okamžitě; u průsvitných balzámů a lesků se rozdíl mezi teplým a studeným tónem z velké části ztratí.

Tělové odstíny a proč nemají být světlejší než rty

Tělové, takzvané nude odstíny jsou nejzrádnější. Když je rtěnka světlejší než vlastní barva rtů a blíží se barvě pleti, zmizí kontrast mezi rty a obličejem a rty opticky splynou s okolím. Doporučila bych vybírat tělový odstín o stupeň tmavší a sytější, než jsou rty bez líčení – pak funguje jako jejich upravená verze.

I tady rozhoduje podtón. Ke studené pleti patří tělová s růžovým nebo lehce fialovým nádechem, k teplé béžová, broskvová a karamelová, k olivové růžově hnědá. Na hřbetu ruky se rtěnka zkouší špatně, protože ruka má jinou barvu než rty. Bližší je bříško prstu, a kde to jde, je nejlepší čistý jednorázový aplikátor a zkouška přímo na rtech.

Mat, satén a lesk: stejná barva, jiný dojem

Textura mění barvu víc, než se čeká. Matná rtěnka obsahuje hodně pigmentu a málo olejů, světlo neodráží, a odstín proto působí tmavší a sytější než v pouzdře. Drží dlouho, ale ukáže každou rýhu a vyžaduje přesné nanesení. Saténová má vosky a oleje v rovnováze, lehce se leskne, barvu zjemní a snese nanesení bez zrcátka. Lesk je nejprůsvitnější: odráží nejvíc světla, barvu zesvětlí a rty opticky zvětší, vydrží však nejkratší dobu.

Sáhla bych na každý den po saténu, protože nepřesnost v kontuře na něm není vidět a během dne se dá obnovit jedním tahem. Mat má smysl u sytých barev, které mají vydržet večer. Kdo si na výrazný odstín teprve zvyká, může ho vklepat bříškem prstu jen do středu rtů a roztáhnout do stran; zůstane tón barvy bez plného krytí.

Pod matnou texturu patří hladké rty. Balzám nanesený čtvrt hodiny předem a před líčením otřený kapesníkem udělá pro výsledek víc než druhá vrstva rtěnky.

Konturka drží tvar i barvu

Konturka má dvě funkce. Její voskový hrot vytvoří okraj, přes který se krémová rtěnka nerozpíjí do jemných linek kolem úst, a když se jí vyplní celé rty, slouží jako podklad, na kterém barva déle drží. Vybírá se buď přesně v odstínu rtěnky, nebo v barvě vlastních rtů – ta druhá se pak hodí pod většinu rtěnek, které máte.

Nechala bych tmavší konturku se světlou rtěnkou na focení, kde ji srovná světlo. Naživo je okraj vidět jako samostatná linka. Obrys začněte u horního oblouku, pokračujte středem spodního rtu a koutky spojte až nakonec krátkými tahy.

Sladění s tvářenkou a zbytkem líčení

Rtěnka a tvářenka mají být z jedné barevné rodiny. Teplá broskvová tvář se studenou malinovou rtěnkou působí jako dvě různá líčení. Totéž platí pro bronzer a stíny na obličeji, o čemž je text o konturování obličeje ve střídmé podobě. Sytá rtěnka zároveň unese jen tlumené oči; ve skladbě make-upu na každý den k ní stačí řasenka.

Až budete příště vybírat, vezměte dva odstíny téže barvy, teplý a studený, naneste každý na polovinu rtů a postavte se se zrcátkem k oknu. Jedna polovina obličej projasní, druhá ho zašedí. Rozdíl je vidět během pár vteřin a zapamatujete si ho pro každý další výběr.

Zdroje

• Evropská komise – databáze kosmetických složek CosIng (barviva povolená v kosmetických přípravcích)
• Personal Care Products Council – International Cosmetic Ingredient Dictionary and Handbook (názvosloví INCI)
• Johannes Itten: Umění barvy (teorie teplých a studených barev)
• Lisa Eldridge: Face Paint: The Story of Makeup, Abrams Image