Konturování obličeje střídmě a bez tvrdých hran

Konturování obličeje stojí na jednoduchém principu: tmavší chladný odstín napodobí stín, světlejší napodobí místo, kam dopadá světlo. Aby to působilo přirozeně, má být stín nejvýš o dva tóny tmavší než pleť, bez oranžového nádechu a roztřený tak, že nikde nezačíná ani nekončí. Jakmile je na tváři vidět pruh, je to přípravek, ne stín.

Proč má být kontura chladná a jen o dva tóny tmavší

Skutečný stín na pleti není hnědý ani oranžový. Je to tatáž barva pleti, jen tmavší a lehce do šeda. Konturovací přípravek proto má tlumený, šedohnědý odstín – na rozdíl od bronzeru, který je teplý a má napodobit opálení. Bronzer použitý místo kontury vypadá na tváři jako barevná skvrna, protože stín s oranžovým nádechem v přírodě nevzniká.

Rozdíl dvou tónů je horní mez. Tmavší odstín se nedá rozetřít do ztracena a hrana zůstane čitelná. Dívala bych se při výběru hlavně na to, jak odstín vypadá rozetřený na vnitřní straně předloktí za denního světla: má připomínat stín, který na ruku vrhá prst, ne opálení. Podtón pleti hraje roli i tady a pomůže stejná úvaha, podle které se vybírá odstín make-upu podle podtónu – k teplé a olivové pleti kontura neutrálnější, ke studené zřetelně šedavá.

Krémová, nebo pudrová textura

Krémová kontura, obvykle v tyčince nebo v paletce, se nanáší na tekutý základ ještě před pudrem. Splyne s pletí, dá se dlouho roztírat a výsledek připomíná pleť, ne vrstvu na ní. Pudrová se nanáší až na zapudrovaný obličej, drží déle a snáz se dávkuje, ale na pleti bez pudru se zachytí tam, kde se štětec dotkl nejdřív, a udělá skvrnu.

Platí tedy pořadí krémové na krémové, pudrové na pudrové. Zvolila bych pro denní líčení krémovou tyčinku, protože s tenkým základem splyne nejlépe a chyba se dá setřít houbičkou. Pudrovou konturu považuji za lepší volbu tam, kde se pleť během dne leskne a krémové přípravky po ní kloužou.

Stejně jako přípravek rozhoduje nástroj. Menší štětec se zkoseným nebo zaobleným koncem a měkkými, volněji vázanými vlákny klade barvu po troškách. Hustý plochý štětec ji položí celou naráz. U krémové kontury poslouží i vlhká houbička nebo prsty.

Kam patří stín

Stín se nanáší do míst, která jsou od světla přirozeně odvrácená. První je prostor pod lícní kostí: nahmatáte ji prstem, stín patří těsně pod její spodní hranu, začíná u ucha a končí zhruba pod vnějším koutkem oka. Dál ke rtům už nepokračuje. Druhé místo jsou spánky a okraj čela u vlasové linie, třetí spodní hrana čelisti směrem na krk.

Některé postupy přidávají stín podél hřbetu nosu a do ohybu víčka. Na denní světlo stačí jedno až dvě místa a pod lícní kostí je účinek vidět nejvíc. Podoba obličeje se tím nemění, pouze se zvýrazní reliéf, který sjednocující vrstva make-upu zploštila.

Kam patří světlo

Světlo patří na místa, která vystupují nejvíc: horní část lícních kostí, hřbet nosu, střed čela, oblouček nad horním rtem a střed brady. Použít se dá rozjasňovač, nebo jen korektor o tón světlejší než pleť, který dá matný a nenápadný výsledek.

Rozjasňovač odráží světlo a zvýrazní všechno, co je pod ním, včetně struktury pleti. Na den je proto vhodnější jemný saténový lesk bez viditelných třpytek, nanesený prstem v malém množství. Za sebe bych světlo dala jen na lícní kosti a nad horní ret; stín a světlo na pěti místech najednou už za dne vypadají jako líčení na jeviště.

Roztírání: směr, tlak a kontrola u okna

Na roztírání záleží víc než na přesném umístění. Štětec nebo houbičku veďte krátkými krouživými pohyby směrem nahoru a ke spánku. Tah dolů barvu stahuje na tvář, kde stín být nemá. Horní hrana kontury pod lícní kostí může zůstat o něco zřetelnější, spodní se má úplně ztratit v základu.

Naberte vždy méně, než se zdá potřeba. U pudrové kontury štětec před dotykem oklepte, u tyčinky udělejte dvě tři tečky místo souvislé čáry. Vrstvu lze přidat. Ubrat znamená rozetřít i základ pod ní a začít znovu.

Pokud hrana přece zůstane, nepřidávejte další konturu. Vezměte houbičku nebo štětec, na kterém zbyl make-up, a přejeďte jím přes okraj; základ hranu rozpustí. Totéž platí mezi konturou a tvářenkou, které se mají lehce překrývat, tvářenka výš a víc ve středu tváře. Obě by měly ladit s barvou rtů, takže se vyplatí znát výběr rtěnky podle podtónu pleti.

Kdy konturu vynechat

Kontura není povinná součást líčení. S tónovacím krémem, který nechává pleť prosvítat, zůstává přirozený reliéf obličeje zachovaný a tvářenka stačí. Smysl dává hlavně pod krycí make-up, na fotografování a na večer, kdy umělé světlo shora kontrasty stírá. V make-upu na každý den je to až krok navíc.

Pro první pokus stačí jediné: krémový stín pod lícní kost, rozetřený ke spánku, a potom tři kroky k oknu se zrcátkem. Otočte hlavu z profilu do tříčtvrtečního pohledu. Když je vidět jen tvar tváře a žádná barva, je hotovo; když je vidět hnědá, přejeďte okraj houbičkou se zbytkem základu a podívejte se znovu.

Zdroje

• Kevyn Aucoin: Making Faces, Little, Brown and Company
• Lisa Eldridge: Face Paint: The Story of Makeup, Abrams Image
• Evropská komise – databáze kosmetických složek CosIng (pigmenty a plniva v dekorativní kosmetice)
• Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická – studijní materiály k technologii dekorativní kosmetiky