Péče o oblečení, aby vydrželo víc než dvě sezóny

Péče o oblečení stojí na několika návycích, které nezaberou víc času než dosud: přečíst etiketu, prát méně často a naruby, nepřeplňovat buben, pleteniny sušit naležato a ukládat složené. Vytahaný svetr, zešedlé černé tričko nebo ztvrdlé podpaží košile většinou nejsou vada materiálu, ale důsledek toho, co se s kusem děje mezi nošením a skříní.

Co říká etiketa: pět symbolů údržby

Symboly na všité etiketě vycházejí z mezinárodní normy ISO 3758 a jdou vždy ve stejném pořadí: vanička pro praní, trojúhelník pro bělení, čtverec pro sušení, žehlička a kruh pro profesionální čištění. Přeškrtnutý symbol znamená, že se daný postup použít nemá.

Číslo ve vaničce udává nejvyšší teplotu praní, ne teplotu doporučenou. Jedna vodorovná čárka pod vaničkou žádá mírnější postup s menším mechanickým namáháním, dvě čárky velmi mírný, ruka ve vaničce ruční praní. Tečky v žehličce označují teplotu žehlicí plochy – jedna zhruba 110 °C, dvě 150 °C, tři 200 °C. Čtverec s kruhem uvnitř je bubnová sušička, čtverec s vodorovnou čárkou sušení naležato.

Etiketu považuji za nejpodceňovanější část oblečení, protože výrobce v ní uvádí horní mez toho, co materiál snese. Jít pod ni je vždy bezpečné, nad ni už ne.

Méně praní, víc větrání

Každý prací cyklus z látky uvolní část vláken a trochu barviva. Svetr, sako nebo džíny proto není nutné prát po každém nošení. Stačí je nechat přes noc viset na ramínku v místnosti, kde proudí vzduch, a do skříně je vrátit až druhý den.

Trika, spodní prádlo a ponožky nošené přímo na těle jsou jiný případ a perou se po každém nošení. U svrchních vrstev bych se ale řídila tím, jak kus vypadá a voní, ne zvykem. Jednotlivou skvrnu lze vyčistit lokálně, aniž by celý kus prošel pračkou.

Pomáhá i střídání. Kus, který si den nebo dva odpočine, se stihne vyvětrat a pletenina se vrátí do tvaru.

Praní naruby, teplota a plnění bubnu

Obrácením naruby se tření o buben a o ostatní prádlo přenese na rubovou stranu. Líc si déle drží barvu, potisk tolik nepraská a povrch se méně odírá. U tmavých a potištěných kusů a u pletenin je to podle mě nejlevnější ochrana, jaká existuje – stojí pár vteřin u koše na prádlo.

Pro běžně zašpiněné oblečení stačí nižší teploty, vyšší si nechte na ručníky a ložní prádlo. Buben plňte tak, aby se nad prádlo vešla dlaň. V přeplněné pračce se kusy nemají jak pohybovat, prostředek se hůř vymáchá a jeho zbytky nechávají na tmavé látce šedé mapy.

Předávkování je častější chyba než nedostatek pracího prostředku. Dávku určuje tvrdost vody, míra zašpinění a velikost náplně, vše bývá uvedeno na obalu.

Zvláštní zacházení chce vlna. Teplo a tření u ní způsobí nevratné zplstění, a proto má praní vlny a kašmíru vlastní pravidla od prostředku až po sušení.

Sušení a ukládání: ramínko, nebo police

Bubnová sušička je pohodlná, ale ne každý materiál ji snese. Vlna se v ní plstí, elastan teplem ztrácí pružnost a bavlněný úplet se může o něco srazit. Rozhoduje symbol na etiketě: jedna tečka v kruhu znamená sušení při nižší teplotě, dvě tečky normální teplotu.

Mokrý svetr na ramínku se vlastní vahou vytáhne do délky a v ramenou na něm zůstanou boule. Pleteniny se proto suší rozložené naležato a do skříně patří složené na polici. Košile, halenky, saka a kabáty naopak potřebují ramínko, u sak a kabátů široké a tvarované, aby neslo ramena. Sama bych úplety na ramínko nevěšela ani nakrátko, protože deformace ramen se pak vyrovnává až dalším praním.

Barevné kusy nesušte na přímém slunci, tmavé odstíny na něm blednou nejrychleji. A co má na půl roku zmizet ze skříně, mělo by tam jít čisté a dokonale suché. Na tom, jak se zachází s obaly a ochranou proti molům, stojí celé skladování sezónního oblečení.

Skvrny a žmolky, dva nejčastější kazy

Čerstvou skvrnu vždy nejdřív propláchněte studenou vodou z rubu, aby se nečistota vytlačila ven z vláken. Horká voda dokáže skvrny obsahující bílkoviny v látce zafixovat. Radím skvrnu netřít, jen přikládat savý hadřík: tření ji roztáhne do šířky a zdrsní povrch tkaniny.

Nejvytrvalejší bývají skvrny, které vznikají pořád na stejném místě. Typickým příkladem jsou skvrny od deodorantu v podpaží, kde záleží na tom, zda jde o bílý nános, nebo o zažloutlou zatvrdlou plochu.

Žmolky jsou naopak čistě mechanická záležitost. Objevují se tam, kde se látka o něco tře, tedy v podpaží, na bocích pod kabelkou a na zádech pod batohem. Jak se liší žmolky na svetru z vlny a ze směsi a čím je odstranit bez poškození pleteniny, rozebírám zvlášť.

Jako první krok bych dala stranou tři kusy, které nosíte nejčastěji, a přečetla jejich etikety. Stačí porovnat číslo ve vaničce s programem, na který je běžně perete. Rozdíl mezi obojím bývá nejrychlejší vysvětlení, proč některý kus stárne rychleji než ostatní.

Zdroje

• ČSN EN ISO 3758 Textilie – Symboly pro ošetřování, Česká agentura pro standardizaci
• GINETEX – International Association for Textile Care Labelling, přehled symbolů údržby
• A.I.S.E. – International Association for Soaps, Detergents and Maintenance Products, doporučení pro šetrné praní
• Technická univerzita v Liberci, Fakulta textilní, studijní materiály k textilním vláknům a jejich vlastnostem