Organizace kuchyňských skříněk podle toho, jak vaříte

Organizace kuchyňských skříněk vydrží jen tehdy, když vychází z toho, co v kuchyni děláte, a ne z toho, co se kam při stěhování vešlo. Věci se ukládají k činnosti, při které se používají, to nejčastější do výšky mezi pasem a očima a zásoby dozadu nebo nahoru. Všechno ostatní, od dóz po organizéry, jsou jen doplňky tohoto základu.

Tři pracovní zóny: mytí, příprava a vaření

Každá kuchyň má tři místa, kde se pracuje. U dřezu se myje nádobí a omývá zelenina, na volné části pracovní desky se krájí a míchá, u varné desky a trouby se vaří a peče. K nim se přidávají dvě úložné zóny, jedna na zásoby a jedna na nádobí a příbory.

Ke dřezu proto patří houbičky, kartáč, prostředek na nádobí, cedník a utěrky, do skříňky pod ním koš na odpad. K přípravné ploše nože, prkénka, mísy, struhadlo, váha a odměrky. K varné desce hrnce, pánve, pokličky, obracečky, naběračky, olej a koření, které se používá denně.

Za nejdůležitější zónu považuji přípravu, protože u ní člověk stojí při vaření nejdéle a právě tam se nejčastěji sahá do skříněk. Pokud se dá ovlivnit, kde bude volný kus desky, vychází nejlépe mezi dřezem a varnou deskou: omytá zelenina putuje z jedné strany, nakrájená na druhou.

Výška a dosah rozhodují víc než dózy

Nejpohodlnější je pás zhruba od výšky boků po výšku očí. V dolních skříňkách mu odpovídá horní zásuvka, v horních spodní police. Sem patří to, co berete do ruky každý den: talíře, hrnky, sklenice, příbory, oblíbený hrnec a pánev.

Těžké věci ukládejte dolů. Litinový hrnec, robot nebo stoh pekáčů se z hluboké spodní zásuvky zvedá bezpečněji než z police nad hlavou. Horní police, kam se dosáhne jen ze stoličky, jsou naopak určené lehkým a zřídka používaným kusům, jako jsou formy na pečení, sváteční servis nebo zavařovací potřeby.

Sama bych se při přerovnávání řídila jediným měřítkem, a to četností. Co se používá denně, dostane nejlepší místo bez ohledu na to, jestli jde o hezký talíř, nebo o otlučený kastrol, protože každé zbytečné ohnutí se opakuje stokrát do roka.

Výsuvy, rohy a hloubka skříněk

Dolní skříňka s policí je hluboká kolem šedesáti centimetrů a její zadní polovina bývá mrtvé místo. Co stojí vzadu, není vidět, a aby se k tomu člověk dostal, musí vyndat přední řadu. Zásuvka s plným výsuvem ukáže celý obsah shora, a proto se do nových kuchyní dávají zásuvky i na hrnce a zásoby.

Ve stávající kuchyni se dá hloubka zkrotit i bez truhláře. Pomáhají dodatečné výsuvné koše na kolejničkách, nízké boxy, které se vytahují celé jako šuplík, a v horních skříňkách přídavné poličky na nožkách, díky nimž se talíře a misky nemusejí stohovat do jednoho vysokého sloupce.

Rohové skříňky jsou kapitola sama pro sebe. Otočné nebo výsuvné kování je zpřístupní, ale úložné plochy tím ubude. Doporučila bych do rohu dávat velké a lehké věci, třeba salátové mísy a cedníky, a nepočítat s ním pro nic, po čem se sahá při každém vaření.

Zásoby: nové dozadu, načaté dopředu

U trvanlivých potravin funguje pravidlo, které používají sklady: co přišlo dřív, odchází dřív. Nový nákup se zasouvá dozadu a starší balení se posouvá dopředu. Načatá balení mají jedno společné místo v úrovni očí, aby se nestalo, že budou otevřené dvě krupice zároveň.

Stejné dózy mají smysl hlavně proto, že je do nich vidět a dobře se skládají vedle sebe. Hranaté využijí polici lépe než kulaté. Na dózu si napište, co v ní je, a datum minimální trvanlivosti z původního obalu; mouka, hrubá mouka a moučkový cukr se od sebe na pohled odlišit nedají. Pokyny výrobce ke skladování, tedy sucho, chlad a tma, platí i po přesypání.

Velké zásoby, které se nevejdou do zóny u přípravy, patří do horních polic nebo do spíže. V kuchyni stačí mít jedno balení od každé suroviny a zbytek doplňovat.

Uspořádání, které se dobře udržuje

Olej a koření u sporáku jsou pohodlné, ale okolí varné desky se potahuje jemným filmem mastnoty, na který se lepí prach. Podle mě je lepší mít je v zásuvce nebo ve skříňce hned vedle než volně na desce: plocha se pak utře jedním tahem a lahvičky se nemusejí omývat. Na dvířka a úchytky kolem sporáku stačí jednou za čas zásaditý odmašťovač, o kterém píšu v přehledu, které čisticí přípravky doma opravdu využijete.

Pomáhají i podložky do zásuvek a polic. Rozsypaná mouka nebo kapka oleje se s nimi vyndá a opláchne, místo aby se vytírala z rohů. Volná pracovní deska a skříňky, do kterých se věci vejdou bez mačkání, pak z kuchyně dělají zónu, která v úklidu rozděleném do dnů zabere jeden krátký blok.

Než začnete cokoli přesouvat, týden si všímejte, po čem saháte nejčastěji a kam pro to chodíte. Pak vyprázdněte jedinou zásuvku nebo polici v nejlepší výšce u přípravné plochy a uložte do ní právě tyhle věci. Za sebe bych zbytek kuchyně nechala na později, protože tahle jedna změna je znát hned při první večeři a ukáže, jestli zóny sedí.

Zdroje

• ČSN EN 1116 Kuchyňský nábytek – Koordinační rozměry pro kuchyňský nábytek a kuchyňské spotřebiče, Česká agentura pro standardizaci
• ČSN EN 14749 Nábytek – Bytový a kuchyňský úložný nábytek a kuchyňské pracovní desky – Bezpečnostní požadavky a zkušební metody, Česká agentura pro standardizaci
• Státní zemědělská a potravinářská inspekce, informace pro spotřebitele k uchovávání potravin a údajům o trvanlivosti
• Montážní a plánovací podklady výrobců kuchyňského kování (zásuvkové výsuvy, rohová kování)