Mikrovlákno, bavlna, nebo houba: čím co utírat

Mikrovlákno patří na prach, mastné otisky a běžné stírání ploch, bavlna na leštění a na rozlitou vodu, houbička na nádobí a zaschlé zbytky a viskózní utěrka na linku a dřez. Každý z těch materiálů pracuje jinak a zaměnit je znamená buď šmouhy, nebo škrábance. Rozdíl je ve stavbě vlákna, ne v barvě ani v tloušťce hadříku.

Jak je mikrovlákno postavené a proč čistí i samotnou vodou

Úklidové mikrovlákno se vyrábí ze dvou polymerů, polyesteru a polyamidu, zvlákněných společně do jednoho vlákna. To se při výrobě rozštěpí na množství jemných segmentů s hranatým, klínovitým průřezem. Polyester tvoří nosnou a stírací část, polyamid přidává savost. Poměr bývá uveden na etiketě, často kolem čtyř dílů polyesteru na jeden díl polyamidu.

Rozštěpením vznikne obrovský povrch a mezi segmenty hustá síť úzkých kanálků. V nich se uplatní kapilární efekt: voda i s rozpuštěnou nečistotou je vtahována dovnitř a drží tam, dokud hadřík nevymácháte. Hrany segmentů přitom nečistotu z povrchu mechanicky seškrabují. Proto mikrovlákno setře mastný otisk z lesklých dvířek jen navlhčené vodou, zatímco hladké kulaté vlákno by ho rozmazalo.

Nasucho funguje jinak. Třením se vlákna nabíjejí statickou elektřinou a prach přitahují, místo aby ho zvedala do vzduchu. Na police a elektroniku proto doporučuji suchý hadřík, na kuchyňskou linku vlhký a dobře vyždímaný. Mokrý, ze kterého kape, už nemá v kanálcích volné místo a jen roznáší vodu. Kde se prach v bytě usazuje nejvíc, popisuje článek o tom, kam se při utírání obvykle nedíváme.

Praní, které hadřík nezničí

Aviváž je pro mikrovlákno nejhorší možná péče. Obsahuje látky, které na vláknech ulpívají a mají je zjemnit, jenže v hadříku tím zalepí právě ty kanálky, díky nimž saje a stírá. Hadřík pak po povrchu klouže a nechává mokrou stopu. Podobně škodí praní s froté ručníky, protože bavlněné žmolky se do štěpených vláken zachytí a už je nepustí.

Sama bych mikrovlákno prala zvlášť nebo s jiným syntetickým prádlem, s běžným pracím prostředkem a na teplotu, kterou dovoluje etiketa. Vysoká teplota v sušičce i žehlení vlákna poškozují, protože jde o plast, který se teplem deformuje. Sušení na vzduchu trvá krátce a hadříku neublíží.

Kde bavlna pořád vyhrává

Bavlněné vlákno je duté a vodu přijímá přímo do sebe, nasákne proto velký objem a snese vyvářku. Na rozlitou tekutinu, utírání nádobí a jako podložka pod odkapávající sklenice je lepší volbou než mikrovlákno. Hladce tkaná bavlněná nebo lněná utěrka, ideálně už mnohokrát vypraná, navíc nepouští vlákna a hodí se na konečné přeleštění skla, zrcadel a příborů. Nová bavlna naopak žmolky pouští a první praní je u ní nutnost.

Slabinou bavlny je mastnota. Vlákno ji nabere a rozetře, takže na digestoř nebo nerezovou desku je potřeba přípravek.

Houbička, její drsná strana a viskózní utěrka

Klasická houbička má dvě vrstvy. Měkká pěna drží vodu a pěnu z přípravku, drsné rouno na druhé straně obsahuje abrazivní zrno, které obrousí připečený zbytek. Stejně ochotně ovšem obrousí i povrch pod ním. Na nepřilnavé pánve, akrylátovou vanu, lesklý plast, leštěný nerez a sklokeramickou desku abrazivní strana nepatří. U řady výrobců platí, že světlé rouno je jemné a tmavě zelené hrubé, spolehlivější je ale údaj na obalu.

Viskózní utěrka, tedy ta tenká houbová z celulózy, často s příměsí bavlny, nasaje mnohonásobek své hmotnosti a po vyždímání téměř nekape. Zasucha ztvrdne jako karton, což je v pořádku, protože v tom stavu rychle vysychá. Na linku a okolí dřezu ji považuji za praktičtější než houbičku, která zůstává uvnitř mokrá celé hodiny. Dá se vyprat v pračce a na konci životnosti ji lze u čistě celulózových výrobků kompostovat, pokud to výrobce uvádí.

Rozdělení materiálů podle povrchu

Lesklá dvířka, obklady, baterie a displeje utírejte mikrovláknem s krátkým, hustým vlasem. Na sklo existuje hladce tkaná varianta bez smyček, která nenechává vlákna a dobře se doplňuje se stěrkou, jak ji popisuji v postupu na mytí oken. Vysoký huňatý vlas je určený na prach. Olejované a voskované dřevo je podle mě lepší utírat jen zlehka a nasucho, protože hrany mikrovlákna povrchovou úpravu časem stírají.

Pokud máte doma hadříky, které po vyprání přestaly sát, zkuste je jednou vyprat samotné bez aviváže a s plnou dávkou pracího prostředku. Když se savost nevrátí, přeřaďte je na hrubou práci v dílně a pro domácnost pořiďte nové, rovnou v barvách rozlišených podle místností. Jak takové dělení nastavit, najdete v přehledu úklidových pomůcek.

Zdroje

• Technická univerzita v Liberci, Fakulta textilní – studijní materiály k syntetickým a bikomponentním vláknům
• ČSN EN ISO 3758 – Textilie: Symboly pro ošetřování
• GINETEX (International Association for Textile Care Labelling) – přehled symbolů údržby textilií
• A.I.S.E. – doporučení pro praní a dávkování pracích prostředků