Kombinování barev v outfitu bez složitých pravidel

Kombinování barev v outfitu se dá zvládnout se třemi nástroji: neutrálním základem, jedním ze dvou jednoduchých vztahů na barevném kruhu a poměrem 60–30–10, který určí, kolik místa která barva dostane. Zbytek teorie je zajímavý, ale ráno u skříně ho nepotřebujete.

Neutrály jako základ, na kterém drží všechno ostatní

Mezi neutrály patří černá, bílá, šedá, béžová, krémová, hnědá, námořnická modř a olivová. Nemají na barevném kruhu výrazné místo, a proto se snesou téměř s čímkoli. Podobně se chová modrý denim, i když technicky neutrální není.

Nejjistější sestava jsou dva neutrály a jedna barva. Šedé kalhoty, krémový svetr a k nim cihlový šátek působí promyšleně, aniž by bylo potřeba cokoli počítat.

Doporučila bych držet se v jednom outfitu buď teplých, nebo chladných neutrálů. Krémová, béžová a hnědá mají žlutý podtón, čistě bílá, šedá a černá chladný; když se smíchají, bílá vedle krémové vypadá tvrdě a krémová vedle ní zašle. Námořnická modř je výjimka, která projde s oběma skupinami.

Barevný kruh ve dvou použitelných krocích

Barevný kruh, jak ho popsal Johannes Itten, má dvanáct dílů: tři základní barvy, tři sekundární a šest přechodových. Pro oblékání z něj stačí znát dva vztahy.

Sousední, takzvané analogické barvy leží na kruhu vedle sebe – modrá, modrozelená a zelená, nebo červená, oranžová a žlutá. Dohromady působí klidně, protože sdílejí společný základ.

Komplementární barvy stojí na kruhu proti sobě: modrá a oranžová, červená a zelená, žlutá a fialová. Navzájem se zesilují, takže vedle sebe vypadají sytěji než každá zvlášť. V plné sytosti a ve stejném množství to bývá příliš; fungují, když jednu z nich ztlumíte nebo zmenšíte. Námořnická modř s rezavou je táž dvojice jako modrá s oranžovou, jen ztišená.

Za sebe bych komplementární barvy brala hlavně na doplňky. Zelený svetr a červené šaty jsou odvážná sestava, kdežto lahvově zelený kabát s bordó šálou nosí kdekdo a ani o tom nepřemýšlí. Kterými drobnostmi se dá barva do oblečení dostat nejsnáz, rozebírám u doplňků, které dokážou proměnit jednoduchý outfit.

Tón v tónu potřebuje rozdílné povrchy

Tón v tónu znamená několik odstínů jedné barvy od světlého po tmavý: krémová, béžová a karamelová, nebo tři různě syté modré. Vzniká souvislá linie, která outfit sjednotí.

Aby taková sestava nebyla plochá, musí se lišit světlostí nebo povrchem. Hladká košile, hrubší úplet a matná vlna v téže barvě působí bohatěji než tři kusy ze stejné látky. Rozdíl ve světlosti by měl být zřetelný; dva skoro shodné odstíny vedle sebe vypadají jako nepovedený pokus o komplet.

Pozor na lesk. Tentýž odstín vypadá na saténu světlejší než na vlně, protože lesklý povrch odráží víc světla, a proto je lepší posuzovat kusy u okna, ne pod žárovkou.

Poměr 60–30–10 a kolik barev unese jeden outfit

Pravidlo 60–30–10 přišlo z navrhování interiérů a na oblečení se přenáší snadno. Zhruba šedesát procent plochy zabere hlavní barva, třicet procent druhá a deset procent akcent.

V praxi to vypadá takto: kabát a kalhoty tvoří hlavní barvu, svetr druhou, šátek, kabelka nebo boty tu třetí. Čísla jsou orientační. Smysl mají v tom, že barvy nedostanou stejný prostor a oko má jasné místo, kde začít.

Tři barvy jsou rozumný strop a neutrály se do něj počítat nemusí. Boty, kabelka i kov šperků a přezek ale plochu zabírají, takže se s nimi vyplatí počítat jako s akcentem.

Považuji tento poměr za nejužitečnější z celé barevné teorie, protože opravuje nejčastější chybu – outfit rozdělený napůl dvěma stejně silnými barvami, který postavu opticky přetne v pase.

Vzory a barva u obličeje

Vzor kombinujte s jednobarevným kusem v odstínu, který se ve vzoru už objevuje. Květované šaty s modrým detailem a modrý kardigan drží pohromadě samy od sebe.

Dva vzory se snesou, pokud se liší měřítkem a mají společnou barvu: drobný proužek k velkému květu ano, dva stejně velké vzory vedle sebe sotva.

Barva u obličeje je vidět nejvíc, proto u ní zkoušejte nejpečlivěji. Přiložte si kus k tváři u okna a sledujte, jestli obličej působí jasněji, nebo jestli na sebe barva strhává pozornost. Odstín, který u obličeje nesedí, můžete dál nosit jako kalhoty či sukni.

Nejčastější důvod, proč se věci v šatníku nedají skládat, není neznalost pravidel, ale příliš mnoho osamocených barev. Deset kusů v deseti odstínech dá méně sestav než pět kusů ve třech. Paletu je proto lepší zúžit předem, jak popisuji u toho, jak vzniká kapsulový šatník sestavený z toho, co už máte, a nové základní kousky do šatníku vybírat v jejích neutrálech.

Vytáhněte pět kusů, které nosíte nejčastěji, a položte je vedle sebe na postel. Barvy, které uvidíte, jsou vaše skutečná paleta; určete v ní dva neutrály a jeden akcent a zítra podle nich sestavte outfit v poměru 60–30–10.

Zdroje

• Johannes Itten, The Art of Color (Kunst der Farbe)
• Josef Albers, Interaction of Color, Yale University Press
• Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (UMPRUM) – Ateliér módní tvorby, studijní materiály
• Technická univerzita v Liberci, Fakulta textilní – materiály ke kolorimetrii a měření barevnosti textilií